Fiat „nuova 500“, následník typu Topolino, (číslo projektu Fiatu 110) byl uveden na trh v červenci roku 1957. Tento typ měl podobné dispozice, jaké měl typ 600 – motor s pohonem na zadní kola, umístěný v zadní části vozu a nezávislé zavěšení všech čtyř kol. Poprvé bylo u Fiatu použito chlazení motoru vzduchem. Dvouválcový motor s obsahem 479 cm3 s výkonem 13bhp (bhp = boiler horse power, dále koňská síla - pozn. překl.) je propojen se čtyřstupňovou převodovou skříní se zabudovanou řadicí pákou. Počáteční prodej byl nižší, než Fiat očekával, proto byly později v roce 1957 představeny dvě nové verze – „Economica“ a „Normale“, obě s motorem o výkonu 15 koňských sil. Verze „Economica“ byla v podstatě stejná jako verze původní (až na výkonnější motor), ale za nižší cenu, zatímco verze „Normale měla upravený motor a mnoho dalších menších změn, jako jsou například stahovatelná okna, opravdová zadní sedadla atd. Následující rok 1958 patřil představení verze „Sport“. Po obsazení prvního, druhého, třetího a čtvrtého místa ve své třídě ve 12hodinovém závodě konaném v Hockenheimu, začal Fiat s prodejem tohoto typu. Byl vybaven vylepšenou verzí původního motoru (objem zvýšený na 499,5 cm3, upravená vačková hřídel, ventily, hlava válce a čerpání paliva), který je schopen dosáhnout výkonu 21,5 koňských sil. Kromě červeného pruhu na každé straně auta, má tento typ také pevnou střechu, na rozdíl od běžné produkce vozů, které mají střešní plátěnou část snímatelnou. Tento typický rys obohatil model „Sport“ později v roce 1959. Další z hlavních verzí, která se v roce 1960 dočkala uvedení na trh byla „Giardiniera“. Byl to kombi s dlouhým rozvorem kol a horizontálně vsazeným motorem. Později v tomto roce opustila tovární linky verze 500D. Tímto vlastně začal být běžně využíván motor o objemu 499,5 cm3 s výkonem 17,5 koňských sil (více než u verze „Sport“, jejíž výroba byla zastavena). Kromě toho byly provedeny další drobné změny (jako např. upravená palivová nádrž). Výroba typu 500D pokračovala až do roku 1965, kdy byl nahrazen typem 500F. Mezi hlavní změny patří přední zavěšení dveří a upravená převodovka. V roce 1968 se k produkci verze 500F připojila verze „Lusso“ s úpravou lišt karoserie, čalounění a dalších detailů – zejména markantní trubicovité prodloužení (typ ochranné trubky) předních a zadních nárazníků. Poslední verze se objevila roku 1972. Z Fiatu 126 převzal tento typ nový motor o objemu 594 cm3 se sníženým výkonem 18 koňských sil, přijal nové logo Fiat, měl jiná kola a několik dalších změn. Ve výrobě se pokračovalo do roku 1975. Do této doby vyjelo z továrních linek na 3.678.000 Fiatů 500. Podíl jednotlivých typů ve výrobě je následující: Původní „nuova 500“ (1957 – 1960) (včetně verze „Sport“): 181.078 ks „Giardiniera“ (1960 - 1977): 7.000 ks (od roku 1966 vyráběna firmou Autobianchi) 500D (1960 - 1965): 640.520 ks 500F a L (1965 - 1972): 2.272.092 ks 500R (1972 - 1975): 235.744 ks
